Raven Ëttelea

28. srpna 2010 v 18:09 |  Bežní Uživatelia
Bežný užívateľ
Raven Ëttelea
Meno: Raven Ëttelea
Pohlavie:Žena
Vek: 249 let (Celkově vypadá zhruba na 19 roků)
Rasa: Vlkodlak
Odolnosť: -
Cesta: Neutrality
Funkcia: Hraničiar
Kontakt:
Level: 1.level


Opis: Snad první, čeho si u Raven všimnete je odtažitost. Její postoj, její gesta, ten styl, jakým s vámi mluví, z toho všeho sálá chlad a nedůvěra. To také dokazuje vzdálenost, kterou si pokaždé udržuje mezi osobami, s nimiž jedná. Ihned poznáte, když narušíte její osobní prostor, na kterém tak lpí, protože takoví opovážlivci často končí s dýkou v srdci. Ti pohotovější dokáží včas ustoupit, když zaregistrují zvláštní chrčivé zvuky, které se jí derou z hrdla a povšimnou si jejího drobného těla, které se zrazu začne třást jako osika. I přesto, že je neutrálního přesvědčení, všude, kam vstoupí, tak kolem ní se vznáší zvláštní temná aura, tísnivá a hrůzu nahánějící, ale stejně tak zvráceně lákavá, vyvolající touhu být jí blíže.
Raven je plná záště a nenávisti. Nenávidí jak svět, tak ani lidi v něm, ale jediný člověk, kterého skutečně čistě z hlubin svého srdce i duše nenávidí je ona sama. Nikdy nebude schopna přijmout to, co se z ní stalo, v té tělesné schránce, která jí byla dána,  pouze přebývá, čekajíc na konec svého bytí.
Má nějaké přátele? Pokud ano, nikdy se o nikom nezmínila a ani s nikým nebyla viděna a poněvadž nikdy nemluví o sobě, tak byste se museli pídit po informacích někde jinde.
Mezi její dobré vlastnosti, kterých je poskromno, patří trpělivost, čestnost, moudrost a bystré smysly. Vlastnosti, jakými by měl být obdarován každý správný hraničář. Tuto roli splňuje ukázkově. Možná se nedokáže vcítit do druhých, možná jako lidská bytost, kterou stejně dávno není, nestojí za nic...ale vždy když konná svou práci, dá do toho všechno a pokaždé má dobré výsledky. Může to znít směšně, ale když se sama toulá po Aulských hranicích a plní různé úkoly, jenž ji byly přiřazeny, nejvíce se přiblíží tomu, čím bývala, v očích se jí zračí potěšení ze života a prostá lidskost...
-Vzhled: Na první pohled vypadá jako bezpohlavní bytost, snad za to může ten neforemný zeleno-hnědý maskovací plášť s kapucí, který stále nosí. Pravda je však jiná. Pod kapucí a špinavým pláštěm se skrývá křehká dívka, která nikdy nedozraje v dospělou ženu, ale ani již není dítětem. Drobná pevná prsa, útlý pas i kulaté boky - všechny známky ženskosti, to vše skrývá pod nevzhlednou šedou tunikou a plátěnými kalhotami. Navíc nikdy ve společnosti nesundává svůj plášť, takže udělat si obrázek o tom, jakého pohlaví je, bývá docela obtížný. I podle hlasu by to bylo těžké identifikovat, jelikož zní velmi zkresleně, když mluví zpod té zvláštní masky...
To je další zvláštní věc. Ta maska. Proč ji Raven nosí? Kvůli nevzhlednému obličeji? Kvůli ošklivým jizvám, které utržila v boji? Proč se Raven namísto sebe do zrcadla radějí dívá na tu lacinou cetku s prázdným pohledem, na pouhou masku, která se nikdy neusměje ani nezapláče ?Kdyby někdo měl možnost sundat ji a podívat se jí zpříma do tváře, možná by i překvapením přestal dýchat. Úzký bledý obličej, kolem něj jako svatozář rozházené husté sytě černé vlasy, které jsou vždy více rozcuchané než učesané, špičatý nos, jehož koneček se lehce ztáčí nahoru, drobné úzké rty, jejichž tvar by si přímo žádal o polibek a ty oči...Ty fascinující obrovské oči, které musí na místě uhranout každého muže. Mírně sešikmené, bezpočet černých dlouhých řas je rámující a žluté barvy, která se sem tam leskne zelení...přesně jako oči zvířete. Z té divokosti a zvířecí živočišnosti vám přeběhně mráz po zádech. Teprve až se jí zahledíte do očí, tak poznáte, kdo je zač, konečně pochopíte její podstatu, konečně pochopíte, že proti vám nestojí člověk...
Ravenin příběh se odehrává daleko za hranicemi Auly, v zemi, která byla v dávných dobách sužována hladem a nemocemi. Jednoho dne zdejší dřevorubec nalezl v lese, kde jako obvykle sekal dříví, u hranice Temného hvozdu v mechu jen tak pohozené plačící miminko, zabalené v pouhé pytlovině. Poněvadž měl dřevorubec měkké srdce, vzal děvčátko s sebou do vesnice, kde býval a poté ho předal do péče jedné rodině o které věděl, že o děvčátku budou smýšlět  jakožto o daru z nebes, protože sami dítě zplodit nemohli a milerádi ho přijmou mezi sebe. Ovšem, o místu, kde jej našel, raději pomlčel. Věděl proč. Temný hvozd byl odpradávna považován za území démonů, upírů a všech možných vyvrženců pekla. A zrovna v té době o Temném hvozdu panovaly děsivé klepy, jelikož se tam v těch dobách ztrácely mladé panny a už nikdy nebyly- nalezeny. Jedna z teorií byla, že je do Temného hvozdu vždy odlákal Incubus a poté je tam vysál až k smrti. Jestli to byla pravda či ne, to se neví dodnes. Také ta bída a hlad, který panoval vesnici se přisuzoval Temnému hvozdu. A tak dřevorubec mlčel a léta plynula šťastně dál...
Raveně je právě šest let a chystá se poprvé do školy, která také slouží jako kostelík. Už to není to malé miminko, které před šesti lety našel ten dobrák dřevorubec, už je z ní pohledné děvčátko se dvěma dlouhými černými culíky, které se na svět dívá pozornýma žlutýma očima. Ale stále nemá potřebu mluvit a být s lidmi v kontaktu...A to vesničany děsí. Snad ani ne to, jak se straní ostatních, ale ten vzhled...ty oči
Uplynulo zase několik zim a z Raven už je pomalu žena. Povahově se od toho šestiletého děvčátka nijak neliší, stále je tichá a samotářská, ale ničím ani nijak nevybočuje, což zlomyslné vesničany užírá, protože nemají na ni žádnou špínu. A tak si začnou vymýšlet. Ve vesnici traduje, že Raven je skutečně dítětem Incubuse a byla na zem vyvržena z tlamy pekelné, která údajně taktéž sídlí v Temném hvozdu. Ironií osudu je, že tyhle drby byly stvořeny z nevědomosti...nikdo netušil, že by Raven skutečně mohla mít něco společného s tím hrůzostrašným místem. Jen Bůh ví, jaké by to mělo následky, kdyby to věděli.
Ravenu nyní nějaké drby nezajímají. Je jí jedno, co se o ní říká, protože má uplně jiný problém.
V noci mívala velmi neklidné spaní, čím dál tím víc častěji až se to stejné opakovalo každou noc.
Stále dokola se jí zdál sen, v němž stála na kraji lesa...přesně na hranici mezi Temným hvozdem a lesem, který spadal pod její rodnou vesnici. Rodnou? V těch snech čím dál více o tom pochybovala.
Kdo ve skutečnosti jsem? Proč se stále vracím na to místo? Ptala se sama sebe v duchu a pomalu, leč jistě, se začala duchem ztrácet do neznáma. Cítila, jak nemá ve vesnici stání, že musí jít někam...A ona věděla, kam. Jednoho večera se náhle probrala uprostřed toho zvláštního snů a vyběhla jako smyslů zbavena, oděna do pouhé spodničky, vstříc Temnému hvozdu...Mohla v něm bloudit týdny nebo jen hodiny. A toto je jediný úsek své minulosti, který si nepamatuje. Jen bolest, štiplavá nepříjemná bolest a teplé potůčky slin, které jí stékaly spolu s krví po boku. Čí to mohly být sliny? Snad nějaké divokého zvířete...vlka.
Dál je vše zmatené. Z dalšího kousku své minulosti si pamatuje, jak ji štvou z vesnice jako divou zvěř. Téměř nahá utíkala hlavní ulicí, která byla zasněžená, mezitím co na ni vesničané házeli kameny a pokřikovali různé nadávky a kletby. V čele průvodu stáli Raveniny pěstouni a zasázeli ty nejtvrdší rány. Slzy jí umrzaly na tváři a znecitlivělýma nohama se snažila stále běžet kupředu. Na pokraji svých sil napůl omámená díky mnohočetným ranám do hlavy se rozhodla zariskovat. To, co jí dostalo do téhle situace, tak jí může i pomoci - Temný hvozd. Jakmile překročila jeho hranici, dav už neudělal ani krok k ní. Alespoň nyní měla vyhráno, bohužel vůbec netušila, co s ní teď bude. Potácela se polomrtvá tou tajemnou krajinou a hlavou jí vířily různé myšlenky. Myslela si, že o život příjde dřív, než se vůbec dostane do třetiny cesty...
Ale to se nikdy nestalo. Přešla Temný hvozd, na konci už musela lézt po čtyřech, ale zůstala naživu, což ji psychicky i fyzicky posílilo. Tohle brala jako znamení, jestli od Boha nebo od Ďábla ji nezajímalo, že má žít dál.
Uplynula dobrá stovka let, ti kteří kdysi znali dívku jménem Raven, tu s těma divnýma očima, byli již všichni do posledního mrtvý, pochovaní několik metrů v hlíně. Raven však zůstala stejná. Stále tak tichá a samotářská. Stále byla sama. Tentokrát si ale dokázala vybudovat určité postavení. Ačkoli pracovala jako obyčejný žoldák, dala celému okolí jasně najevo, že s Raven si není radno zahrávat...Obzvlášť kolem úplňku.
Zatímco roky ubíhaly, lidé umíraly, Raven zůstávala. I nadále se věnovala žoldáctví, někoho unést, vykradnout, vyděsit, to jí šlo dobře. Až jednoho osudového dne přijmula další úkol. Měla zabít aulského hraničáře, aspoň nějaká změna v jejím stereotypním životě. Ani se nenamáhala s nějakými velkolepými přípravami, sbalila s sebou luk, toulec šípů, dva vrhací nože a kdyby to mohlo jít po dobrém a ten muž by se vrhl do její smrtící náruče dobrovolně, přichystala si v skleněných lahvičkách smrtelně nebezpečné jedy, které by dotyčného na místě zabily.
Téměř týden jí trvalo, než se dostala nadohled Aulským hranicím, avšak, týden byl pro ni jen zlomek času, pouhé mrknutí oka, zrnko písku  v moři zatracení. Díky její vrozené schopnosti tichého a nenápadného pohybu proklouzla nepozorovaně skrz hranice a započal hon na její oběť. Prve musela vyhledat léno, o které se staral, to jí zabrala zhruba další čtyři dny. O pár nocí později již měla svoji oběť na mušce. Vítězoslavně se šklebila už předem, protože muž nevypadal o nic silněji než kdejaký vesnický mládeneček. Raven přesahoval jen o pár centimetrů a štíhlý byl jako píšťala. Jedné noci ho stopovala až k němu do domu. Vyčkávala, mezitím, co on si nerušeně vychutnával před domem doušek dobrého vína a prozpěvoval si přihlouplé písničky. Raven si byla tak jistá sama sebou, že nasadila jeden šíp a skoro ani nezaměřila cíl, než vystřelila. Jaké bylo překvapení, když její oběť, ten drobný mužík, zničehonic zmizel! Zmateně se rozhlížela po okolí, už se chystala jít ho hledat, když v tu chvíli jí zezadu onen muž sevřel šlachovitými pažemi a nepovolil své sevření. Jak se zdálo, z oběti se stal lovec. Marně Raven s sebou zuřivě škubala a chrlila nadávky na jeho účet, to byla jen hra, nikdy by ve skutečnosti nedala najevo ten strach, který jí sevřel srdce ledovou rukou. Bůhví, kam až by Raven zašla, kdyby jí ten hraničář nezašeptal do ucha větu, která jí změnila celý život:
"Staneš se mým učněm, vlkodlačko?"
Jak silně se vzpínala, aby se vyprostila z jeho sevření, tak rychle její paže ochably, když to vyřknul. Věděl, že je vlkodlak. Věděl, že ho sem přišla zabít a přesto by se mne ujal? Raven si v tu chvíli ani neuvědomila, že pomalu jako ve snu přikyvuje na souhlas...
Protože Raven nikdy nevyřkla jméno svého mentora, tak my jej taky necháme pohřbené v hlubinách časů, tam, kde má být.  Mnozí by si řekli, že to pro Ravenu skončilo dobře, ale přeciž tady jenom nevypravujeme pohádku, ale skutečný příběh, který krví sepsal sám Osud...Ten krutý Osud, který si s námi hraje jako se šachovnicemi na poli, libovolně dle jeho rozmaru.
Pro Raven tehdy bylo vše nové. Její mentor jí ukázal, že se dá žít i dobře a namísto děsu a temnoty kolem sebe šířit radost a dobrotu. Ty pocity, co jí tuhle životní etapu doprovázely by nepopsal ani zkušený romanopisec. Ta radost z krásných dnů, potěšení z drobností a láska k bližním se jí odráželav očích, jakoby to bylo její zrcadlo, zrcadlo jejího skutečného já, měla pocit, že již ví, k čemu byla stvořena. To vše ovšem odválo spolu se severním větrem jednoho jara, kdy nalezla svého
učitele, přítele a zároveň i otce, ležet mrtvého na úseku hranice, kterou spolu hlídali.
Vypadalo to, že někdo dokončil práci, kterou Raven před několika lety načala.
První, co jí napadlo bylo: "Kdybych tu byla dřív, mohla jsem ho zachránit...mohl žít"
...Sebrala poslední zbytky své duševní síly na to, aby pohřbila svého milovaného učitele a informovala o tom nadřízené a poté se propadla do temnot sladkého nevědomí. Po jeho smrti byla Raven jmenována jeho nástupkyní, na což byla hrdá a přísahala, že všem ukáže, že učení u mistra nebylo jen plýtvání času.
Teď už jen stačila udělat poslední věc.
Navléknout si plášť, schovat tu tvář, jíž se tolik hnusí a konnat svou práci.
Bez emocí, bez cítění, bez závazků, pouze jen ona a hranice.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama